Tradiční vodácká akce se opět vydařila. Počasí, až na silný vítr, bylo nádherné a voda tekla naplno. Jarní povodeň přerovnala kameny a změnila v tomto dost mělkém a kamenitém potoce vlny a válce. Bájný kámen zvaný "magneťák" ve čtvrté kaskádě, který však již řadu let neplnil svou obávanou přitahovací funkci, se převalil na záda a vytvořil veliký placák, přes který přetékalo cca 10 cm vody. Zůstal i nadále na okraji proudnice, takže trápil některé vodáky, kteří nad ním přejížděli. V sobotu po osmé hodině ranní se začal pomalu probouzet vodácký kemp a postupně začali najíždět také vodáci, kteří zde nespali. Průjezd byl díky parkování v kempu a místní hamerské dopravě volný a tak vše probíhalo plynule. Voda tekla již od půl deváté, ale v tuto hodinu bylo na potoce ještě prázdno. Organizátoři si také přispali a tak začali budovat své stanoviště s pokladnou už za přihlížení prvních nedočkavců. Není divu, vždyť v pátek museli pročistit celou trať a postavit brankoviště, což jim zabralo celý den. V kempu bylo možno si u čtyř stánků prohlédnout, zapůjčit nebo koupit lodě a vodácké vybavení již s podzimní slevou. Okolo desáté zavládl na hrázi čilý ruch a mnoho vodáků využilo možnost sjet si trať ještě před startem prvního závodníka - klobásu s pivkem na hrázi a hurá do kaskád Hameráku . Branky na trati vesměs vyznačovaly ideální průjezd mezi kameny a mohly tak pomoci při navádění méně zkušených posádek. Překvapivě hodně vodáků se cvakalo ve třetí kaskádě, která je spíš dlouhou peřejí, ale množství zákeřných kamenů v mělkém korytě dokáže potrápit. Zjistil jsem, že se na vodě začíná obměňovat skladba "nafukováků". Tradiční Pálavy a Orinoka pomalu nahrazují lodě poměrně nové značky Yukon a Rio . U čtvrté kaskády se tradičně sešli diváci čekající na nějaké "vzrůšo" . I letos si přišli na své. Hold ukázkový průjezd kaskádou není ze břehu zajímavý. Kdo někdy viděl čtyřku bez vody, nebo si ji dokonce prohlédl z lodi hlavou dolů, ten si dokáže představit, co ran vodák schytá, než se z vody dostane. Naštěstí helma a plovací vesta je až na výjimky hazardérů dnes již běžnou součástí výbavy na tomto potoce. Ve dvě hodiny odpoledne vyjížděl z cíle v Jindřiši první vodácký vlak, který přilákal velké množství vodáků nelenících nést loď 500 metrů, nebo si prodloužit plavbu o minimálně dva kilometry dál meandrujícím zarostlým korytem, aby se k zastávce dostali. Autobus v tuto dobu nebyl zdaleka tak vytížen jako v neděli, kdy už vlak nejezdil. Vlak přeplněný vodáky nepřilákal jen mávající maminky s dětmi, ale i značné množství fotografů z řad železničních fandů. Souprava byla výstavní, nový nátěr obou lokomotiv a pěkné čisté vagóny byly na naše poměry až nezvyklé. Po příjezdu do konečné zastávky v Ratmírově se vodáci rozprchli. Někteří znovu k hrázi na start další jízdy a ti, kterým to protentokrát už stačilo, k odpočinku do kempu. Nezvykle pěkné počasí po oba dny přilákalo letos více vodáků a řada z nich využila možnosti přespat v kempu do neděle a tak i v neděli bylo okolo poledne na vodě a v autobuse přeplněno. Nezbývá než si přát více takto zorganizovaných a prosluněných akcí. Vždyť podzimní vodácká sezóna ještě zdaleka nekončí .