Jdi na obsah Jdi na menu
 


OTAVA Leden 2007

12. 2. 2007

OTAVA Leden 2007


Letošní teplá zima nepřeje zimním sportům, ale i vody v řekách bylo málo a tak by mě ani nenapadlo o nějaké přemýšlet. Až začátkem ledna zapršelo a v televizních zprávách

se objevily záběry peřejí Labe ze Špindlerova Mlýna . Následující slunečný den s 15ti stupni tepla mě přiměl kouknout na stránky s vodními stavy a ejhle - Otava měla 85 cm

v Sušici. Celý den jsem si rval vlasy, ale rodinné povinnosti mi nedovolily v týdnu vyjet na vodu. Alespoň jsem na internetu přidal do vodáckého fóra příspěvek, že nám letos utekla první voda.To probudilo ze zimního spánku dalšího (pražského) vodáka, který hned začal plánovat  sjezd Otavy z Čeňkárny se svou partou v sobotu.

 Tuto akci jsem si nemohl nechat ujít a tak jsem i já začal obvolávat své známé a sestavovat posádku. Bohužel z tučného seznamu telefonních čísel nás zbylo 5. Ostatní neměli čas nebo byli v práci. Přidal jsem výzvu na „raft.cz“, aby se přidali další, ale místo aby se naše řady rozrostly, přišla ledová sprcha. Na mou výzvu přišla reakce, že se do 15.3. Otava v úseku, který spadá do národního parku, nesmí sjíždět. Riskovat pokutu se mi nechtělo a tak jsme změnili nástupní místo na Rejštejnský most a plavidla z raftu a pálav na otevřenky. V tuto chvíli sjezd zrušila pražská parta a i ta naše zeštíhlela na tři vodáky. Voda už také klesla na 58 cm v Sušici, ale co by člověk nechtěl v lednu?! Neodradilo nás to a v sobotu ráno jsme se sjeli ve složení Žralok, Kmocháček a jeho bratranec Michal, který jel s vidinou, že na vodě je velká parta, se kterou je sranda. Po zjištění, že jsme tři,  prohlásil, že kdyby to věděl taky by odřekl. Ale bylo již pozdě a tak jsme se oblékli do neoprenů a nastoupili do lodí. Překvapení ostatních, že lezu při nastupování po kolena do vody, mě pobavilo o 10 minut později, kdy jsme se všichni tři kompletně zkoupali. Michal se při najíždění do vln pod vyústěním náhonu převrhl a my při pokusu o zastavení ve vracáku a o pomoc plaváčkovi dopadli stejně. Mne převrhl dloubanec větví do ramene po zajetí do vracáku a Kmocháčka záludný kámen. Všichni jsme se úspěšně „samozachránili“ a společně vylili vodu z lodí. Zbytek cesty již probíhal bez komplikací a my si krásně zajezdili na půlmetrových vlnách, kterých je při cestě k Sušici dost. Řeka v celém úseku svižně teče a nadržení nad jezy je zanedbatelné.

 Celý úsek jsme ten den dali ještě jednou. Nebyl to sice takový adrenalin jako z Čeňkárny, ale co by vodák neudělal pro zkrácení zimního absťáku! Při přejezdu na druhou jízdu jsme na řece zahlédli osamělého kajakáře a vedle na silnici také Felicii, které se zajímavým způsobem podařilo jednou třetinou auta najet nahoru na svodidla.

 Tuhle jízdu bych si určitě zopakoval, nejlépe za vyššího vodního stavu. Snad nám na jaře vyjde už i Čeňkárna .

 

Ve zkratce :

Začátek plavby Rejštejnský most – pohodlné parkování a naloďování.

Lodě otevřené obratné – časté náhony odebírají vodu – hledání ideální stopy v mělčinách.

Vodní stav téměř minimum, všude se najde průjezd, ale často drhne.

Překážky : ř.km 107,6  Ihned za mostem v zatáčce u skály válec (za tohoto stavu průjezdný).

   ř.km 106,6  Jez Radešov v levé části spádová deska sjízdná při pravém okraji.

   ř.km 103,3  Stupeň Annín sjízdný u pravého břehu.

   ř.km  99,7  Zbytky jezu Dlouhá ves (pod mostem) jsme jeli náhonem vpravo.

  ř.km  98,9 Jez Dlouhá ves nebyl sklopený – dal se skočit .

  ř.km  95,4  Jez Páteček-Červené Dvorce sjízdný v levé půlce, vpravo válec.

Na tomto jezu ukončení plavby – pohodlné parkování, dále již městská část Sušice s častými jezy.

Délka sjížděného úseku 12.2 km, doba cca 2 hodiny.Vodní stav 58 cm v Sušici, 85 cm v Rejštejně.

Pozor, popisovaný sjezd překážek se za jiného vodního stavu může značně změnit!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář