Odemykání Doubravy 2008

S nastupujícím jarem je tu opět vlna tradičních odemykání řek . K těm akčnějším patří bezesporu říčka Doubrava . Letos jí jelo hodně známých lidiček a tak jsem svoji účast potvrdil také. Při pohledu na předpověď počasí mě pár dní před akcí trochu začalo mrazit v zádech. Z ranních mrazíků mám mindrák páč jsem před třemi týdny cestou na Čeňkárnu dostal kousek před cílem na zledovatělé vozovce smyk a skončil s autem na střeše. Eskymák se následně nezdařil a tak jsem zbaběle vykrysil okýnkem. Mě ani Kursku se naštěstí nic nestalo , zato auto je na odpis .

Mám to na Doubravu 120 km a při ranní mlze , na mokré vozovce a při teplotě okolo nuly jsem viděl za každou zatáčkou čerta .Vždy jsem říkal manželce a rodičům , že cesta k vodě  je mnohem nebezpečnější než voda sama a to se také potvrdilo. Celou cestu mě i přes hustou mlhu ostatní auta předjížděla.

Do Ronova jsem naštěstí dorazil v pořádku a po setkání s ostatními, kteří zde již spali od pátku , jsme vyrazili do Pařížova na start . Tam už zatím vládnul dopravní kolaps . Složit lodě , převlíct do hydra , svézt auta , zbaštit bramborák a hurá na vodu .

Doubrava je zprvu příjemná kamenitá říčka s občasnými peřejkami v zalesněném údolí . Pod první větší peřejí jsme s Kmocháčkem vysedli a šli nafotit začátečníky , kteří již zde začínali mít problémy . Někde jsem četl vodácké pravidlo, že je dobré mít pádlo při sobě i na břehu, o čemž nás Keny velmi rychle přesvědčil. Prostě nám je z lodí sebral a ujel.Stíhací jízda jeho kajaku bez pádla , nebo s improvizovaným bidlem se neosvědčila a tak jsem  za ním musel do vody . Těch kamenů v mělkém korytě bylo opravdu hodně a já si dost okopal šimpány , než jsem ho dostihl. Pádla nakonec vrátil , ale já ho chtěl přece jen za tu zákeřnost vykoupat . Prosil , že je tam mělko a tak se mi ho zželelo , což si tedy vůbec nezaslouží.

Po občerstvení v Mladoticích začalo konečně vzrůšo , když přibylo kamenů v řece i rychlost proudu. Ano, blíží se vyhlášená peřej Martin, která teprve prověří zručnost vodáků. A taky se supy na břehu poměli ! Převážně deblovky narážely na pověstný kámen uprostřed proudu jedna za druhou . Někdo to ustál , ale většina končila s grimasami v obličeji v napěněné vodě , odkud je po pár metrech rozplavby vytahovali připravení záchranáři .

Pod Martinem se řeka postupně uklidnila a další cestu zpestřily už jen jezy , na kterých to dost drhlo, skok kajakářů ze skály a jízda ze schodů skautské klubovny v cíli .

Pak už na vodáky čekalo skvělé občerstvení v čele s pečeným pašíkem a večerní country bál , kterého jsem se já už bohužel neúčastnil .

Foto a video z akce můžete zhlédnout na http://picasaweb.google.com/zralok75

žralok