Tak konečně! V letošním suchém a chladném jaru je poprvé hlášeno suprové počasí a k tomu i zajištěná voda z přehrady. Nastává ideální příležitost vzít syna Aleše (12 let) na otvíračku Doubravy.

V rámci splutí testujeme nové lodě, já OC 1 zkrácenou z Old Townu a syn kajak Remix 47. Na startu s obtížemi a na několikrát synovi natahuju šprajdu . Přisuzuji to ale opomenutí ji před jízdou namočit. Po chvíli si oba zvykáme na počáteční vratkost nových lodí, je větší než u předtím používaných modelů. Vychutnáváme krásné počasí v prosluněném údolí. V příjemných vlnkách nám utíká cesta velmi rychle, dojem kazí akorát časté nárazy kamenů do dna mé kanoe.  Přeci jen mělká a kamenitá Doubrava není to pravé pro kýlovou loď . 

Při zastávce v Mladoticích na výbornou BIG klobásu se klukovi nedaří strhnout šprajdu za oko a tak mu pomáhám se slovy „musíme ji nechat doma na límci vytáhnout“.

Při nasedání po občerstvení si s Kmocháčkem měníme lodě, aby taky vyzkoušel novinku a mě asi osvítila otcovská opatrnost. Určuji pořadí pro bezpečný sjezd následující obtížnější pasáže. Já první, za mnou syn a Kmochy jistí zezadu. Sice plánujeme zastavení nad Martinem a prohlídku, ale pro jistotu. Hned v první zatáčce mě překvapuje kamenné pole, hned za ním se obracím, abych sledoval průjezd syna. Aleš však najíždí bokem na Baraku sedící na kameni a bohužel ignoruje všechny zásady kontaktu s překážkou. Po krátkém vylehávání se zvrhává. Hned mě napadá, že v tak mělké vodě nezvedne a čekám, že vykrysí . Kajak se sice zmítá jeho pokusy, ale on je stále pod hladinou. Ještě křičím na okolo projíždějící nafukovačku (zřejmě tu, o kterou se zvrhl ),  aby mu pomohli, což se jim však nedaří. Dále mám okno až do doby, než držím kajak a obracím ho i s klukem nahoru. Chudák hlasitě dýchá, ale až na loknutí je v pořádku. V tu chvíli se rozhlížím a vidím, že jsou všichni okolo mě s pochytaným materiálem. Vystupujeme na prosluněný břeh , aby se syn oklepal a zahřál po šoku . Bere to statečně a tak jdeme kousek dolů až k Martinovi něco nafotit a  zkouknout průjezdy .

Jak to viděl Aleš :

 Zvrhávám se a v mělké vodě se mi nedaří srovnat tělo ani pádlo na eskymáka. Zahazuji ho proto a snažím se vykopat. Jsem však v kajaku podivně zkroucen a  šprajda ne a ne povolit. Na zatáhnutí oka si v tu chvíli vůbec nevzpomenu, protože jsem to ještě nikdy nepotřeboval. Dochází mi kyslík svírají se plíce a polykám vodu, co mi natekla nosem do pusy... Pak mě drží táta v náručí.

Po odpočinku se kluk oklepe a statečně, i přes nepříjemnou událost, sjíždí bezchybně Martina. Akorát šprajdu se rozhodujeme vzadu nenasazovat a tak pod peřejí vyléváme vodu.

Další plavba do cíle u ronovské klubovny probíhá klidně a tak si díky pěknému počasí ještě na závěr vychutnáváme sjíždění dubových schodů při, kterém Kmocháček po zvrhnutí předvádí svého prvního bojového eskymáka na Kurskové otevřence .

Žralok