Letos bylo pro sucho zrušeno hodně akcí a tak došlo na úvahy o sjetí Bečvárky , kde jsem ještě nebyl páč tak krátký tok vzdálený 130 km ode mě je hodně velký nepoměr jízdy autem a v lodi .

Celé to vyprovokoval můj syn , když si všiml pozvánky na mém emailu . Pak se ozval  Fricík , že by se přidal do auta  a já o ní začal uvažovat . Manželka naše nadšení nesdílela a marně se snažila přijít na to,  kde je těch 50% po ní zděděných v našem synovi .

Nakonec jsme ale vyrazili a v 10 hodin už čučíme z mostku na úvodní skok do vody . Syn to zhodnotil , že na YouTube to vypadalo menší a vydal se přes  protesty pořadatelů pošlapat vzácnou květenu pod mostek nástupem ze břehu . Já si půjčil Fricíkovo Kursk , který má alespoň jakž-takž klečení  a už sedím na rampě a lituju . Nevzdám to a nechávám se odstrčit z rampy vstříc černým vodám Bečvárky . Po krátkém letu přichází náraz , který ruší můj záklon a já letím dopředu . V klečení  se však udržím a tak po nárazu obličeje o vodu v lodi zůstávám . Po snaze dostat bahnitou vodu ze svých útrob vysedám slavnostně na břeh .

Zhlédnu pár více či méně úspěšných pokusů kajakářů a začnu pošilhávat po svém Sambítku . Tahle má loďka je laděná hodně turisticky bez kleků natož nějakých kurtů . Nu což říkám si když už jsem přijel takovou dálku a už tahám Sambítko na rampu . Skok je stejný až do nárazu na hladinu , kdy se není o co zastavit a já přelítávám přes příď a už krysím . Zkouším to ještě opravnou jízdou , ale tentokrát mě poslal někdo cizí úplně po špičce a ze skoku se stal volný pád proti vodní hladině . Takovýho placáka obličejem jsem ještě nezažil . Brní mě ret a pokusy vzdávám .

Vyrážíme do meandrů v pěkné podzimní krajině a já zkouším vyfotit něco z té krásy . Moc se to nedaří páč vracáků pro 3,5 m dlouhou loď není moc . Zajet do vracáků z rychlého produ se ještě daří , ale výjezd už je horší a pomalu se točící příď se několikrát zareje do protějšího břehu . Nakonec nacházím nový způsob kontra pádlováním se zádí zapíchnutou do břehu a špici nechané proudu aby ji otočil .

Následují náročnější pasáže s výrazným kličkováním v rychlém proudu a najednou zůstávám zaseknutý o borty v nejužším místě . Mylně jsem se domníval , že na Bečvárku se podle propozic nebere debl kuli délce . Je to šířka mé turistické lodi na které jsem ztroskotal , ale po náklonu na hranu se uvolňuji a už si to svištím do cíle .

Pod mostem s Malou Toušickou se koná další taškařice se skokem . Tentokrát však o dost drsnějším a tak nechtě  si rozbít nos  tahám loď k silnici a druhé jízdě .

Někteří pokračují až do Mlékovického rybníka , kde už není prořezáno a tak o přenášky není nouze . Nakonec prej ještě přišel bonbonek na rybníku ve formě podhrabávání se tunelem kopřiv .

Při druhé jízdě se nechávám ještě vyprovokovat k opětovnému skoku na Kursku na video , ale čelíčko helmou o přední palubu mě upozorňuje abych těch blbostí už nechal .

Závěrem bych chtěl zmínit , že ta dálka za to stála a já jsem bohatší o nové zážitky na vodě a nadšený z perfektní akce .