Můj vodácký životopis

Poprvé na vodu mě vzal táta, který je známý pod přezdívkou školník někdy v předškolním věku . Byl to velký tramp a vodák , ale mě jízda, většinou na porcelánu, moc nebavila . Pak se naši rozvedli a já otce moc nevídal . V školním věku jsme měli bunkr na rybníku za chalupou, do kterého se jezdilo na rybářské pramici. Tam jsem se naučil základy pádlování vlastnoručně vyrobeným pádlem . Pokud se tak dá říkat klacku z lísky s přibitým prknem bez hlavičky.

Někdy na učňáku po létech jsme se začali s otcem znovu vídat a domluvili si společnou vodu . Do Vyššího Brodu na Vltavě jsem dorazil s kamarádem . Tatík nám dal svou kanoi Vydru na vodu a my nasedli k vyzkoušení .  Pádla ležela ještě na dně lodi , když jsem si všimnul , že můj háček má nějak nakřivo sedačku . Nahnul jsem se a sdělil mu to . On se také nahnul, aby se podíval a byli jsme tam . Tatík skákal po břehu a křičel se smíchem „už jsou tam“ . Následně jsme sjeli celou Vltavu bez udělání . Z občasných peřejek jsme měli napůl hrůzu a napůl neskrývané nadšení .

Když mi bylo 20 , tak se táta na vodu nedostal a já začal chodit s Irenou . V garáži jejího otce jsem objevil zaprášenou kanoi Vertexku . Vyhnal jsem z ní pavouky a vyrazili jsme párkrát na Nežárku . Chtěl jsem vlastní loď a tak jsem na inzerát zakoupil zánovní indiánku s úložnými prostory .S ní jsme vyrazili na horní Lužnici . Při kempování u peřejky nad Majdalénou jsem si cvičně najížděl z vracáků do proudu , což mě nadchlo . Indiánka na to však nebyla ideální plavidlo a tak jsem zakoupil zánovní Vydru a Indiánku prodal .

Byl památný květen 1998 , když jsem za slunečného počasí přijel s lodí na střeše pro svou dívku vzít jí na odpolední výlet . Divila se , že nemám sud na věci na převlečení , ale já prohlásil „ copak jsme se spolu už někdy cvakli“ ? Převlečení zůstalo doma a Irena vyjela na lodi v tlusté teplákovce . Krátce po vyplutí  přišel brod a pod ním kámen jak …. Hlášený byl až když špička lodi mířila vzhůru . Vynořím se , chytám loď a vidím Irenu svírající v ruce pádlo . V duchu chválím a posílám ji na břeh usušit se , aby nenastydla . Tahám loď plnou vody , když tu Irena plave okolo mě znova. Nechtělo se jí totiž vylézat na vysoký břeh a tak si to namířila jazykem zpátky na brod . Po vylovení šla nacucaná teplákovka dolů a Irena pokračovala v podprsence a kalhotkách . Já si oblékl její promočené tričko , aby na mě oschlo , než dorazíme do civilizace . Po víkendu vyrazila s velkou modřinou na ruce k doktorce kvůli nevolnostem a po třech dnech od našeho udělání jsme se dozvěděli , že čekáme dítě .Od té doby vždy na 1.května jezdím Nežárku a koupu se .

V těhotenství se mé vodácké výlety budoucí manželce znelíbily a měsíc před svatbou po návratu z Otavy jsem byl postaven před otázku „ BUĎ VODA NEBO JÁ“ . Naštěstí jsem neustoupil a k svatbě taky došlo .

Vícedenní voda mi procházela s obtížemi a tak jsem stále častěji začal jezdit jen na jeden den zajezdit si někam na peřejku či jez . Poprvé jsem si zkusil sjet  na kanoi Vydra část umělé slalomové dráhy v Českých Budějovicích . Zalévání ve vlnách bylo značné a tak jsem si pořídil zavřenou Vydru . Jízda v singlu však nebyla dobrá . Sice se zavřená loď už nezalévala , ale špička na vlnách vyskakovala k oblakům a já se na vratké zádi převracel .

Zhruba rok po narození kluka tekl při oblevě místní Řečický potok a já s obtížemi přemluvil ženu , aby se mnou tudle bláznovinu jela . Po 14 dnech jsem se dozvěděl , že čekáme druhé dítě .Jarní prvosjezdy jsem ženě zakázal !

V roce 99 jsem poprvé zkusil Hamerák bez kaskád . Loď jsem však na takové vodě moc neovládal a tak jsem začal pokukovat po jiné lodi .

V roce 2001 podle recenze v časopise KRK jsem si vybral turistickou plastovku Canoah Turismo od NOAH. Na inzerát ji koupil novou z druhé ruky a Vydru přenechal tátovi .

Na nové lodi se zvýšila stabilita, špička nevyskakovala nahoru a byla mnohem obratnější. Poprvé jsem jí zašpryckoval a vyrazil na Hamerák. Kaskády připomínaly boj o život, těsně jsem se vyhýbal jednomu kameni za druhým a čtyřku jsem raději přenesl. Dalo se to vykličkovat jen s vypětím všech sil. Další roky jsem začal jezdit i čtvrtou kaskádu a na Vltavě v Českém Krumlově pod zámkem zkoušel vylomeniny jako jízdu bokem nebo vestoje. Při úmorném tahání Canoahu zpět nad jez jsem začal pomýšlet na lehčí loď .

Přes zimu se mi honily hlavou myšlenky. Moje loď je určena pro dva a já na ní jezdím sám. Kdybych ji měl kratší, bude lehčí a ovladatelnější. Jednoho dne jsem vzal pilku a zkrátil Vydru na 350 cm ( o 50 cm víc než byl rozměr mé plastovky) a ouha, bylo to jako poprvé na kole. Musel jsem dát sedačku až ke dnu, aby se na ní dalo vůbec jezdit, a i tak celou cestu bylo nutné vyrovnávat každou vlnku, což se stalo po pár pivech nerealizovatelné.

A tak jsem další zimu loď stejné délky, ale bachratější, začal stavět z laminátu dle tvarů mé plastovky. Pokus se tentokrát vydařil. Po testovacích jízdách jsem ještě otupil špice a získal 333 cm délky. Jízdní vlastnosti byly skvělé, až na ten laminát (po každé vodě lepení).Tak vznikl Macík. Mé problémy vyřešila paradoxně až jarní havárie v roce 2005 , kdy jsem se vracel z Hameráku (teklo mnohem víc vody než při závodech). Plastovka Canoah ulétla ze zahrádky a roztrhla se vejpůl o protijedoucí auto. Prostředek lodi byl na hadry a tak mohlo začít uskutečňování mého snu o kratší lodi z plastu .

Následovala odvážná pasáž s pilkou a pak svařování. S obavou, jestli nedopadnu jako ve známém filmu Svatební cesta do Jiljí, nadešly první jízdy. Svařenec obstál i při tvrdých testech a já byl konečně spokojen. Asi se ptáte, proč nejdu do klasického zavřeného singlu. Bohužel nevydržím dlouho klečet a kajak mi zase nevyhovuje stylem jízdy, a tak kombinuji klečení a sezení podle momentální situace.

Postupně jsem začal na svém svařenci s názvem Kursk  jezdit i divočejší toky . Hranice tohoto plavidla pro příjemnou jízdu jsem našel na Sázavských Stvořidlech v roce 2009 za 65 kubíků . Tato vodnatka s metrovýma vlnama byla výživná . Téhož roku  přišla 21 kubíková horní Blanice s rozbitýma 1,5m vlnama. To už je mazec na hraně .

Kursk délky 345cm a šířky 85 cm je velmi stabilní plavidlo použitelné od stojaté vody do ww1 v sedě a na vody ww2-ww3 v kleče . Hlavou se mi však honila otázka o kolik by se Kursk ještě dal zkrátit aby byl obratnější a zároveň by se dal použít i v sedě na odpočinutí nohám . Za tímto účelem jsem zakoupil další Canoah Turismo a tentokrát se do zkracování pustil dobrovolně . Vznikl Kursk Junior s délkou 305 cm a šířkou 80 cm , což je skvělá loď na potoky ,kanál a hraní . Pořád se na proudící vodě na ní dá sedět a ve vlnách v kleče se chová skvěle . Na záběry pádlem reaguje mnohem obratněji než těžkotonážní Kursk a při použití bez šprycky se na vlnách podstatně méně zalévá .Na letní řeky již však není tak pohodlný i když  se dají natáhnout nohy v sedě a i nějaká bagáž se do špičky vejde . Také se dá takto použít jako kajak s vysokým sezením což však není nic pro mě .

Kursk jsem  testovat v deblu s mým desetiletým synem , který sbírá první zkušenosti na divoké vodě se mnou nebo na svém slalomovém kajaku .Bohužel při současném umístnění těžiště to jede do hrobu , ale kluk už zvládně sject celý kanál v Č. Budějovicícch sám na kajaku , tak dělat pro nás novou loď nemělo cenu .

Při dlouhých zimních večerech  se zrodila nová loďka vysloveně na kanál s názvem Kursk baby . Tentokrát jsem zvolil délku 280 cm  . Na bazéně jsem vyzkoušel úspěšně eskymáka a vyrazil testovat z jara 2010 na kanál . Je to už na mě hodně vostrá loďka a tak pokud není vysloveně koupací voda beru na kanál radši Kursk junior .

Mladší syn začal také trenovat na bazéně , ale první seznámení s proudem na kanále byla vypečená krysa a hned konec závodění . Na kajaku si jezdí jen mírné řeky a jezy přenáší nebo jezdíme spolu na Canoahu Turismo v standartních rozměrech  .

                                                                                                                        Když zkončila sezona 2010 hned jsem se pustil do stavby nové OC1 tentokrát z klasické americké otevřenky délky 345 cm a šíře 80 cm . Loď vypadá krásně , testovaní na Doubravě a kanále v Č.B.2011 proběhlo ke spokojenosti .  Loď je celkově vratší než klasický Kursk stejné délky a klasické kýly v mělké vodě dost trpí , ale tvar špiček a bortů přispívá při jízdě ve vlnách k mnohem nižšímu zalévání a vracáky točí velmi rychle .

 V současnosti vlastním pro svou potřebu i nepotřebu tyto lodě :

Vydrýsek ( můj první zkracovací pokus z laminátové Vydry )

Macík ( můj druhý zkracovací pokus z laminátu ale tvarů Canoahu )

Kursk ( můj první pokus z zkráceného plastového Canoahu )

Kursk Junior ( můj druhý pokus  z zkráceného plastového Canoahu )

Kursk Baby ( můj třetí pokus  z zkráceného plastového Canoahu )

OC1 z Old Townu ( můj čtvrtý pokus  z zkráceného plastového Canoahu )

Old Town Scout ( americká klasická otevřenka )

Canoah Turismo ( odlekčená plastová C2 otevřenka s úpravami va ww )

Noah Amerika ( odlehčená plastová zavřená C2 )

Kajak Prijon Hurricane ( plastový kajak slalomových tvarů )

C1 slalomka ( uhlík - kevlar )

C1 Riot Magnum 72 pastový kajak přestavěný na singla

Žebrovka škuner ( dřevěná C2 otevřenka k recesistickým jízdám )

Žebrovka 2 ks ( dřevěná C2 otevřenka k dekoračním účelům )

Dýhovka ( dřevěná C2 otevřenka k dekoračním účelům )

Papírák přestavěný na plátno ( starožitný kajak k dekoračním účelům )

Jizera žralok ( Rodiná laminátové C2 s spec. úpravami )

Děti : Slalomový kajak 3 ks ( uhlík-kevlar )

           Liquid Logic Remix 47 ( kajak na ww )

           Prijon Fever ( kajak rodeovka )

           C2 otevřenka ( přestavěná z obr C1 domácí výroby )

Takže 24 ks . asi bych se měl nad sebou zamyslet .