Botič 2009 aneb jak jsem se stal trotlem zájezdu

Je neděle brzy ráno a mě zvoní budík . Stejně už nespím , páč mám cestovní horečku a tak po tmě vyrážím z jižních Čech na vyhlášenou pražskou stoku . Cesta probíhá v pohodě a ani neobracím auto na střechu s následným zbabělým vykrysením bočním okénkem jako při svém posledním trotlovském počinu loni na jaře cestou na Čeňkárnu .

Na náplavce u vyústění Botiče do Vltavy jsem první a tak dávám pokec s Henrym , který tam vyvěšuje svou reklamu na zábradlí.

Přijíždí zbytek osazenstva a jdeme vzbudit spáče do klubu Válec. Byla to tam po včerejší válcující párty samá mrtvola , ale stejně nakonec dávali na vodu dřív , než my .

Když už konečně platíme splutí a necháme si vydezinfikovat dutiny , je okolo dav různorodých vodáků. Máme zpoždění a tak dávám klobásku , fotím pár snímků ,sleduju destrukci několika pádel ,pár krys , narážení helmou do roury a už skáču do Kursku nad rourou . Čekám na volný průjezd, ale přede mnou se v rouře zasekává otevřená deblovka . Chvíli jim trvá , než ji uvolní ze spárů proudu . „ To je samý zdržování“, v duchu nadávám. No kóóónečně! A tak rychle na to .

Jenže jedu moc vpravo a zadrhávám o kozu nájezdu do trubky . Kursk se naklápí a jeho špička prudce uskakuje vlevo… rána BUM… a už vím , co tu dělali ti „trotlové“ přede mnou .

Naštěstí se rychle dostávám ze zaklíněné lodi a hned za mnou vystřeluje nafukovací vak . Pokouším se Kursk vyprostit , ale je pod tíhou proudu jak zalitý v betonu . Skrz vodu pozoruji rozšklebený límec a v duchu se s ním loučím . Naštěstí na pomoc přispěchali kamarádi a po několika neúspěšných pokusech a za pomoci házeček je loď konečně uvolněna a odjíždí trubkou .Odvíjející se házečka ještě karabinou třepne  přihlížejícího a už mizí za lodí v díře .

Jdu pro ni , lovím a kontroluji škody . Kursk je asi opravdu nesmrtelnej. Jen pár prasklin , voda v čerpadle a píchlej vak . Dopadlo to lépe než si zasloužím.

Michal nepoučen sledováním nezdarů vyráží s Barakou zkusit trubku . V nájezdu horlivě manévruje a nestíhá sklopit pádlo . Zaráží ho napříč trubky a už na něm visí za pás . Z roury mu čouhá jen zadek a tak za ním skáču a ptám se jestli je v pohodě . S pádlem nejde hnout , ale čím dál víc se ohýbá a tak říkám , že je za chvíli volnej . Jen co to dořeknu, praská hruška pádla a Michal/pádler mizí v rouře .  A nejen on… Proud vody mě strhává za ním a tak si dávám rouru po zadku . Celkem fofr .

Dole se kamarádi upřímně baví na můj účet , ale já se svým výstupem ještě nekončím . Dáváme na vodu a já volím tradičně Alpský styl. Jenže při pokusu nasednout nahoře na břehu se mi nečekaně rozjíždí loď pod nohama a než stačím zakleknout a najít pádlo, plavu opět . 

Ostatní se nemohou dočkat , co předvedu příště. Myslím, že toho už bylo opravdu dost a tak předávám smůlu dál. Např. nešťastníkům a jejich roztrženým  raftům z pokusu sject jez s trčícíma traverzama .

Ani později není nuda , sledujeme kluka co evidentně klečí v C1 Špuntovi poprvé a krysí v každé druhé zatáčce . Obdivuju jeho otužilost , když se mu zimou třese zadnice v plavkách .

Na Marcele a dalších stupních se koná obvyklá zábava . Jen příjezd dvou Pálav na Grébovku bokem a vyskočením vždy poloviny posádky z lodi těsně nad hranou stupně vybočuje z obvyklých taškařic .

Tenhle Botič musel stát hodně materiálu , ale snad se nikomu nic vážného nestalo i když někteří byli namazaní , že nemohli sami ani stát na nohou .

Jo a letos byl jinak Botič super a ani tolik nesmrděl jako jindy .

 Video z akce /clanky/videa

Další článek a pěkné video z roury najdete na  http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=12457